Východ slunce na Sněžce – 2. ročník

Nevím proč, ale počasí na svátky 5, a 6. července není nijak valné ( před rokem to samý ). Alespoň zezačátku.

Letos jsme opět vyrazili na tradici započatou v loňském roce. Ve čtvrtek a v pátek dopoledne byla myšlenka na východ slunce tak trochu mimo zdravý rozum. Zataženo a deštivo. Je až k nevíře, že ve čtvrtek večer jsem měl avízo od 15 statečných, kteří snad opravdu budou čekat v sobotu ráno u autobusu, nebo se přidají cestou.

V sobotu v 8.20 tedy opravdu vyrážíme. Mraky se válejí tak nízko, že není vidět ani Kotel a Lysá. Když nás stařičky, rozechvělý a rozdrkocaný autobus ve zdraví ( oddechli jsme si ) vysadí na Zlatém Návrší, hned rveme bundy na tělo a i něco tekutého do sebe. Panuje zde docela vichr a vidět není ani k mohyle.

Nijak se nezdržujeme a pádíme k Labské Boudě. Zde se již vítr uklidňuje, ale vidět místo panoramat je pouze šedobílé nebe, které se válí pod horizontem hor.

Na Martinovce dáváme sváču a s obavami hledíme na šedočerné mraky. Cestou na Ptačí Kámen chytáme první dešťové kapky. Naštěstí to po chvíli Krakonoš zastavil. Petrovka je zavřená, tak valíme na gáblík na Moravskou boudu. Někteří ( to fakt nepochopím ) si dají před obědem desetiminutovku na trampolíně, kterou majitel boudy dal k dispozici. Ti rozumnější jdou rovnou na guláš a dvě piva. Jsou asi za 37, ale ještě bude hůř. To ale „účastníci zájezdu“ zatím nevědí.

Zde jsme to takticky nezvládli, protože po bohatém obědě nás čeká stoupání nad Špindlerovou. Bylo kruté, ale oběd jde s námi i dál. V půli kopce, to když máme před sebou ještě cca. 9 km se rozpršelo, a po 2 km již hnusně leje s větrem v zádech. Na Polední Kameny již není nálada a někteří nedbají výkladu velitele o krásných výhledech na Malý a Velký Stav ( teoreticky ) a pádí co nejrychleji do cíle etapy – Slezský Dóm.
Před 17. hodinou se všichni setkáváme ve zdraví pod Sněžkou. Dokonce se počasí rapidně umoudřuje a opravdu se začínáme kochat panoramaty. Nejzajímavější je pohled na zbytky sněhu , na mapu republiky. V Dómu u Poláků je útulno. Již nás čekali – dostávali cestou avízo, kolik nás jde, ale pokoje ještě nemají připravené.

Využívám pauzy a jdu řešit ceny. Když mi řekne kurz 1:10, tak chci zvednou naše lidi, že jdeme tedy spát jinam. Za minutu je kurz 1:7,5. Takže první věc se zdařila.

Nyní co s pivem. Jejich 65Kč/jedno pivo bez pěny je mimo mísu a hned hrozím že budeme celý večer pít náš baťohový rum. Nakonec z nich vypadne že tedy za 50,-. Druhou větou dodávají, kolik toho tedy vypijeme? Kamarád, co stál vedle, se „ takticky“ zapojil, že prý tak pět každý. Na to Poláci slyší a vše je dojednáno. ( Hospoda je prázdná a vytočit min. 75 piv je rito ). Bohužel později nám došlo, že je mezi námi asi 6 výletníků, co pivo nemohou!!! Nic se však již dělat nemohlo, tak jsme tvrdě makali až do 23 hodin. Při odchodu ( odbelhání ) od stolu jsem všechny důsledně upozornil, že se vstává v 03 a z boudy se odchází v 3.15. Fakt krutý.


V 5.30 se scházíme zpět na boudě a loučíme se přípitkem becherovky. Někdo jde ještě spát, někdo jde domů zase přes kopce, my podle plánu sestupujeme Obřím Dolem do Pece.

Kruté klesání. V Peci jsme asi v 7.10. Všichni snad tady vymřeli. Nikde nikdo, kdo by nám uvařil kafe!!!! Po malém čekání přijíždí cyklobus, který nás sveze domůůůůůůů.

Technická data: Trasa: min. 19+9 km, převýšení prasecký, postel za 270,-