Přejezd Jizerských hor

Po menších organizačních zmatcích, kdy část výpravy šla již brzo ráno s cílem se ještě večer vrátit do Rokytnice, vyrazilo vrcholové družstvo v sobotu 29.1.2005 ve 12 hodin červeným dopravním prostředkem na hraniční přechod Harrachov . V 13 hodin byla překročena státní hranice a vstoupili jsme do běžeckého ráje v Polsku. Zimní stadion v Jakuszicích byl perfektně připraven, i přes nedávné velké sněžení byly stopy perfektní. Zařadili jsme se s plnou polní na zádech mezi polské běžkaře. Velká část z nich byla jako na společenské akci - dámy v kožiších a kabátech. Ze sportovní výzbroje měly jenom běžky a boty. Náladu ovšem měli velmi dobrou . Po asi hodině cesty jsme dorazili na první mezistanici na naší trse - osadu Orly. Jsou to jenom tři baráky. Jeden z nich - restaurace a ubytovna slaví v těchto dnech 250 let od otevření. Příjemně nás překvapil zvětšený lokál, kde se v pohodě občerství 50 osob. Obsluha samoobsluha, příjemné ceny. Možnost ubytování. Dále jsme se vydali delší cestou na dnešní cíl - Halu Izerskou. Šli jsme přes Zlote Jamy. Část cesty byla neznačena, ale nějaký odvážlivec ji prošlápl a nezabloudil, tak jme i my došli dobře těsně před setměním. Na Hale Izerské nás přivítala známá paní domácí. Ubytování nám dala za 10 Zl za postel. Bohužel k tomu patří i to, že se turista sám postará o topení. Na pokoji šla pára od úst. ( venkovní teplota - 10 ). Pokusili jsme ze stodoly získat suché dřevo, ale bylo to marné. Polena jsme dolovali za sněhu. Po hodině se nám podařilo zatopit, ale bylo to jen tak symbolické. Hlavně že jme slyšeli praskat oheň v kamnech To nám stačilo. Je to zde prostě romantika jako na Klondajku. Do půlnoci jme pokecali s dalšími odvážlivci u krbu v hale, který se trochu rozhořel . Druhý den jsme to vzali nejkratší cestou do Harrachova a hurá domů. Kdo chce zažít ještě poslední zbytky romantiky dálného severu tak to vřele doporučuji. Dá se použít i přechod Mýtiny - Harrachovské nádraží.