Přejezd Krkonoš - memorial Karla Šaldy 2010

  V pátek večer na mě při pohledu na mokré účastníky vracející se do poloprázdné tělocvičny padala deprese. Řeči o klistrech také náladu nepozvedly. Ráno nepršelo (hurá!) a když jsme autobusem dojeli na Jizerku, čekal nás tam nový sníh a teplota na modrý extra. Sice byla mlha a trochu foukalo, ale ve stopě se jelo parádně. Velmi rychle jsme přejeli český úsek přes Předěl a Nebeským žebříkem vystoupali na Smrk. Tentokrát jsme vršek rozhledny od dřevěné plastiky vládce hor Muhu uviděli, ovšem na rozhledy po kraji si budeme muset počkat na další akci. V útulně pod rozhlednou jsme se občerstvili z vlastních zásob a počkali na část výpravy, která objela Nebeský žebřík cik-cak po cestě. Během krátké doby jsme vytopili útulnu o 2 stupně. Další cesta v mlze do sedla pod Stógem Izerskim a pohodlnou stopou na Polanu uběhla také velmi rychle. Na chatě Gorzystow byl sobotní nával celkem přijatelný, a tak jsme mohli ochutnat vynikající nalesnik (piškotová palačinka s borůvkami a tvarohem) či další speciality. Během cesty na Orle už byly i omezené výhledy, Smrk byl ale stále v mraku. U bývalé sklárny společné foto, případně drobné doplnění tekutin a vyrazili jsme zpět do Čech. Hraničním mostem přes Jizeru a hned kousek dál vlevo dalším dřevěným mostem přes Jizerku. Od něj jsme vystoupali do zatáčky cesty od Bukovce a čekal nás už jen pohodový sjezd do Kořenova. Jako neplánovaný bonus jsme viděli i vláček na mostě přes Jizeru. Závěrečné zhodnocení akce proběhlo v salonku restaurace Martinské údolí, odkud nás pak autobus dovezl zpět do Rokytnice.

     Lyžařsky se letošní trasa vydařila (perfektní sníh, příznivý profil), chyběly „jen“ rozhledy ze Smrku a větší účast (celkem nás jelo 25, z toho jen jeden „čistokrevný“ Rokytničák).  Relaxační trasa B vedla z Rokytnice do Harrachova, kde jsme neočekávaně a neplánovaně dobili hrad Harrachštejn pouze v 6 bojovnících. Do pivovaru jsme to ale nestihli.
Takže zase někdy příště…