PŘEJEZD KRKONOŠ - 32. ročník

Po velké oblevě jsme v pátek večer řešili otázku, zda vyrazíme ráno do deště nebo zmokneme až během dne. Přesto se v autobusu sešlo hodně odvážlivců (celkem na trase A 41) a nad nádražím Harrachov přešlo novým přechodem do Polska. Tam nás čekala čerstvě upravená běžecká trať a stále se zlepšující počasí. Přes Orle jsme postupně dorazili na chatu Gorzystow, poslední pozůstatek bývalé osady Velká Jizera (Gross Iser). Na chatě se sympatickou obsluhou jsme se občerstvili za české koruny a prohlédli si zajímavé dokumenty o zašlých časech původní osady. Další cesta vedla po žluté značce podél rašelinišť Jizery a pak ostře nahoru do sedla pod Smrkem. Celý úsek jsme prošlapávali a orientoval jsem se občas jen podle intuice. Začalo svítit sluníčko, byly i částečné rozhledy na okolní kopce. Přesto stoupání na různých druzích sněhu dalo všem pořádně zabrat. Nejeden účastník si teprve tady uvědomil, proč byla na plánku trasy tohoto úseku fotka W. Churchilla (a jeho pověstný slib - krev, pot a slzy). Zlatým hřeben letošního přejezdu měla být nová rozhledna na Smrku. Bohužel již v sedle mezi Stógem Izerskym a Smrkem nás přivítala hustá mlha a při stoupání do Čech stále silnější vítr. Vsadil jsem na místy zavátou stoupající stopu, která nás skutečně dovedla až na vrchol Smrku (ilegální přechod státní hranice). Rozhlednu jsme neviděli, ačkoli je vzdálena asi 50 metrů. V útulně pod rozhlednou se nás sešla jen asi polovina - část pokračovala přímo dolů Nebeským žebříkem. Proto jsme se dlouho nezdržovali a rychle sestoupili pod úroveň mraku a vichřice. Přes Předěl už celkem „nudná“ cesta na Jizerku. Po liduprázdné divočině v Polsku jsme si zase zvykali na potkávání desítek běžkařů. V restauracích na Jizerce jsme obnovili síly a utěšeným sjezdem dorazili na nový hraniční most při soutoku Jizery a Jizerky pod Bukovcem. Dnes podruhé do Polska na poslední zastávku v Orle. Opět občerstvení za koruny a již za smrákání na poslední úsek po upravených tratích k přechodu do Harrachova. Poslední „Orláci“ s perfektním závěrem Petrem Rosůlkem dorazili k autobusu za úplné tmy. Letošní ročník byl velmi pestrý, a to nejen trasou (upravená stopa, volný terén, Nebeský žebřík), přechody státních hranic (celkem 4x), ale i počasím (sluníčko, mlha s vichřicí, klidné sněžení). Všem účastníkům bude tento skutečně silný prožitek připomínat diplom, kde se po oficiálním přeměření trasy objevila číslovka 41 km. Příští rok (17.2.2007) se pojede v Krkonoších, ale pohled z rozhledny na Smrku zůstává výzvou pro některý z dalších ročníků přejezdu.